Září bez aut: výzva v dojíždění, o které tvůj tým netušil, že ji chce

Některé formáty výzev nikdy nenahradí krokovou výzvu, ale nadchnou tu aktivní část zaměstnanců, která už krokovou výzvu absolvovala třikrát (jedním z nich je Klub 100 kliků). Dalším je Září bez aut, které vlastně vůbec nevypadá jako fitness výzva: jde o to dostat se do práce bez auta.

Načasování není náhodné. Světový den bez aut připadá na 22. září, takže výzva má jasný opěrný bod v kalendáři. A samotné září je ve většině USA a Evropy nenápadně nejlepším měsícem pro dojíždění. Vedra už polevila, náledí ještě nepřišlo, ráno je dost světla na chůzi a návrat do školy stejně všem znovu nastaví pravidelný režim. Jestli někdy nastane měsíc, kdy někdo poprvé zkusí dojet do kanceláře na kole, je to právě tenhle. Každý rok se navíc od 16. do 22. září koná Evropský týden mobility, který končí Dnem bez aut. Pokud už je září za námi, stejně dobře poslouží květen (v USA národní měsíc cyklistiky) nebo první mírné jarní týdny.

A hned na začátku si ujasněme jednu věc, protože ovlivňuje, jak výzvu představíš: jde o dobrovolnou výzvu pro užší skupinu, ne o způsob, jak zapojit celou firmu. Pro celofiremní zapojení jsou tu dál kroky, minuty pohybu a vzdálenost — formáty, do kterých se může zapojit kdokoli a odkudkoli. Září bez aut je pro tu část zaměstnanců, která skutečně může změnit způsob dojíždění, a od ostatních nic nevyžaduje. Zařaď ho vedle hlavního programu, ne místo něj.

Dojíždění je ideální místo pro nový návyk

Proč si výzva v dojíždění vůbec zaslouží místo v programu péče o zdraví, když zní spíš jako iniciativa na podporu udržitelnosti? Téměř každá rada ohledně pohybu selhává ze stejného důvodu: žádá po lidech, aby si našli nový čas v už tak plném dni. Zajít do posilovny, projít se o obědě, zacvičit si ráno — to všechno je další položka v kalendáři, která soupeří se vším ostatním v nabitém životě. A nové položky obvykle prohrávají.

Dojíždění je jiné. Už v kalendáři je. Dvakrát denně, pět dní v týdnu, ať chceš, nebo ne. Když alespoň část sezení v autě vyměníš za chůzi, kolo nebo kombinaci chůze–veřejná doprava–chůze, vložíš pohyb do času, který už byl vyhrazený. To je navazování návyků v té nejčistší podobě: nové chování nepotřebuje nový podnět, pevnou vůli ani další položku v kalendáři, protože podnětem je samotná cesta do práce. A zdravotní přínos je skutečný. V britské studii s více než 260 000 dojíždějícími měli lidé, kteří jezdili do práce na kole, během přibližně pěti let o 41 % nižší riziko úmrtí z jakékoli příčiny než ti, kteří dojížděli autem nebo veřejnou dopravou.

Přidává se i lepší nálada. Každý, kdo vyměnil dvacet minut sledování brzdových světel za dvacet minut pohybu na ranním vzduchu, ti o tom poví i bez ptaní. Ve známé studii, v níž pracující ženy hodnotily své pocity během jednotlivých částí dne, vyšlo ranní dojíždění jako nejméně příjemná činnost ze všech. Výzva, která každému přesune byť jen pár cest z auta na chodník nebo cyklostezku, mění způsob, jakým začíná pracovní den.

Formát: počítej dny, ne kilometry

Princip je záměrně jednoduchý. Je to výzva s ručním zadáváním a jedinou jednotkou: dnem bez auta. Každý den, kdy se dostaneš do práce — nebo zvládneš celý den, k tomu se ještě dostaneme — bez samostatné jízdy autem, si ho zapíšeš. Kolo se počítá. Chůze se počítá. Autobus, vlak, tramvaj, metro i trajekt se počítají. Počítá se i spolujízda, protože cílem je méně jízd o samotě, ne absolutní zákaz aut. Počítá se také kombinace, kdy dojedeš autem na záchytné parkoviště a zbytek cesty pokračuješ vlakem. Zaznamenáváš rozhodnutí, ne trénink, takže není co synchronizovat a nepotřebuješ chytré hodinky ani náramek.

Správným cílem je prostý počet dní a správné číslo je nižší, než ti napovídá intuice. Pro zaměstnance v USA je ideální celkový cíl osmi dní bez auta za měsíc: zhruba dva dny týdně, dost ambiciózní na to, aby vyžadoval vědomé úsilí, ale dost shovívavý na to, aby deštivý týden nebo den s rozvozem dětí do školy nikoho nevyřadil. Pro kancelář v Amsterdamu nebo Kodani bude osm dní hračka, a to je v pořádku. Městské týmy v Evropě mohou mířit na patnáct nebo osmnáct dní. Nebo můžeš přidat žebříček zemí a užít si nevyhnutelné přátelské popichování mezi kancelářemi v Denveru a Berlíně.

Pro lidi pracující hybridně nebo na dálku je potřeba pravidla výslovně upravit a uvést je v popisu výzvy, aby se nikdo nemusel ptát: ve dnech, kdy nedojíždíš, se počítá den, kdy vyřídíš pochůzky bez auta. Cesta do potravin pěšky, do lékárny na kole, vyzvednutí dětí ze školy pěšky nebo prostě auto zaparkované po celý den — zapiš si to. Budovaný návyk zní „zvaž, jestli tahle cesta vyžaduje auto“ a má úplně stejnou hodnotu ve středu při práci z domova jako v úterý při cestě do kanceláře.

Jeden den otevírá dveře

Na dojíždění bez auta není nejzajímavější to, co přináší lidem, kteří už tak jezdí. Zajímavé je, co se stane s těmi, kteří ho jednou zkusí.

Většina lidí, kteří nikdy nedojížděli na kole nebo veřejnou dopravou, má o takové cestě výrazně horší představu, než jaká je skutečnost — představují si pot, déšť, komplikace a ztracený čas. A tyhle představy stačí k tomu, aby zůstali v autě celé roky. Pak je něco přiměje to jednou zkusit a velká část z nich se vrátí se stejným zjištěním: nebylo to tak hrozné, jak jsem čekal, a něco z toho bylo vlastně příjemné. Cesta trvala patnáct minut, ne čtyřicet. Vlak jim dal půlhodinu na čtení, kterou už deset let neměli. Dorazili probuzení, ne rozladění.

Ne každý u toho zůstane. Spousta lidí to jednou zkusí a rozhodne se, že se jim do života víc hodí auto. I to je naprosto dobrý výsledek — rozhodli se na základě zkušenosti, ne ze zvyku. Ti, kteří způsob dojíždění změní, ale téměř všichni projdou stejnou branou: jedním nezávazným pokusem. Právě k tomu tahle výzva skutečně slouží. „Osm dní bez auta“ není v hlubším smyslu cílem. Je to společensky přijatelná záminka jednou to zkusit, zatímco to zkoušejí i kolegové, za příjemného zářijového rána a s připraveným žebříčkem. Výzva vytváří první pokusy a právě při prvních pokusech se návyky v dojíždění doopravdy mění.

Peníze a ovzduší stojí za zmínku, ale nech je ve vedlejší roli. Při současných cenách paliv v USA stojí každodenní cesta do práce a zpět dlouhá dvacet mil nezanedbatelnou částku, a to ještě bez parkování. Evropané přitom platí za litr výrazně víc. Osm dní bez auta tak na konci měsíce znamená viditelnou úsporu. Doprava je navíc největším zdrojem emisí skleníkových plynů v USA a dojíždění autem o samotě na tom má velký podíl — právě proto Světový den bez aut existuje. Oba argumenty jsou pravdivé a užitečné. Ani jeden ale nedostane člověka na kolo v 7 ráno tak jako myšlenka „můj tým se mnou počítá a zjistil jsem, že mě to baví“. Na prvním místě zdůrazni zážitek; úspory a menší ekologickou stopu nech jako bonus.

O autě mluv na rovinu

A teď výhrada, která už napadla každého, kdo v USA zodpovídá za wellbeing zaměstnanců, a kterou bys měl říct nahlas už při spuštění výzvy: u mnoha cest do práce v Americe žádná alternativa neexistuje. Kancelář je třicet mil daleko po dálnici, v regionu nefunguje použitelná veřejná doprava a silnice mezi domovem a prací nikdy nebyly stavěné pro člověka mimo vozidlo. Říkat těmto zaměstnancům, aby jezdili do práce na kole, není inspirativní, ale urážlivé. Právě proto výzvu představujeme jako dobrovolnou aktivitu pro užší skupinu, ne jako celofiremní akci. Nikdo by se neměl cítit odsuzovaný za způsob dojíždění, který za něj infrastruktura vybrala desítky let předtím, než do práce nastoupil.

Existuje ale i zlatá střední cesta, kterou stojí za to pojmenovat, protože „v duchu výzvy“ je skutečná kategorie. Zaparkovat na vzdáleném konci parkoviště a posledních deset minut dojít pěšky. Dojet ke kolegovi domů a zbytek cesty sdílet auto. Nahradit jednu část cesty veřejnou dopravou. Dojet do práce autem, ale celý týden ho nechat stát při všech pochůzkách. Pokud kolem výzev budujete zdravou atmosféru, lidé si tyto částečné varianty poctivě zapíšou, ostatní je v chatu i tak podpoří a základní návyk — přehodnotit automatickou volbu dopravy — se rozšíří i k lidem, které by čistá verze nikdy neoslovila.

Do každé úvodní zprávy patří i jedna bezpečnostní poznámka: kdo vyráží na kole, měl by jezdit, jako by to byl jeho první týden, protože pro mnohé skutečně bude. Helmu na hlavu, světla i ve dne, raději klidnější ulice než rychlé tahy, i kdyby byla trasa delší, a o víkendu si ji projet nanečisto, než se do ní pustíš v pondělním provozu. Září přeje dobrým počasím, ale pořád se vyplatí dorazit vcelku.

Udělej z toho týmový sport

Individuální cíl dává každému vlastní cílovou čáru, ale formát funguje ještě lépe, když k němu přidáš společný cíl: 200 dní bez auta za celou firmu během měsíce nebo jiné číslo odpovídající počtu zaměstnanců. Každý zapsaný den posouvá společný součet, takže člověk, který zvládne jen tři dny bez auta, viditelně přispěl třemi dny, místo aby skončil na chvostu žebříčku. Společné cíle udržují u těchto menších výzev přátelskou atmosféru, místo aby z nich udělaly souboj dvou lidí, kteří už stejně jezdí všude na kole (víc o této rovnováze v článku proč funguje přátelské soutěžení).

A tahle výzva zaplní chat jako málokterá jiná. Stojan na kola, který je záhadně poprvé plný. Východ slunce z pěší trasy, o níž nikdo netušil, že ji kolega používá. Kniha, kterou někdo dočetl ve vlaku. Příšerná ranní selfie posádky sdíleného auta. Kroková výzva přináší čísla; výzva v dojíždění přináší důkazy, že lidé žijí trochu jinak. A právě díky tomu stojí za to chat výzvy otevírat.

Jak uspořádat Září bez aut v YuMuuv

Dny bez auta jsou jednou z ručně zadávaných aktivit v seznamu aktivit pro výzvy YuMuuv: účastníci si každý den, který splňuje podmínky, zapíšou tlačítkem +Deník, bez chytrých hodinek či náramků a bez sledování aktivity. Při vytváření výzvy:

• Individuální cíl: celkový cíl osmi dní bez auta za měsíc, v cyklistických městech i více.
• Celofiremní součet: zapni společný cíl, aby každý zapsaný den posouval jedno společné číslo.
• Rivalita mezi kancelářemi: přidej žebříček týmů nebo zemí a použij AVG, aby o výsledku nerozhodovala velikost kanceláře.
• Nastavení: povol ruční zadávání, nastav denní limit na jeden den na osobu a nech zapnutý chat výzvy pro fotky stojanů na kola.

Nastavení zabere pár minut a 22. září nabízí jasný opěrný bod v kalendáři. Kroková výzva tu bude i příští měsíc; na jeden měsíc dej aktivní části svého týmu důvod podívat se na rána jinak. Další formáty nad rámec kroků najdeš v našem článku o wellbeing výzvách bez sportovního zaměření.

Chceš uspořádat výzvu v dojíždění? Domluv si ukázku YuMuuv a my ti pomůžeme s nastavením.